Ten hlas v mé hlavě neustává, je silnější, mnohdy silnější než já. Roky jsem s ním sváděla boje a po čase jsem zjistila že je to zbytečné. Proč se prát s něčím co nemůžete porazit? Není to nelogické? A teď je čestným hostem v mé hlavě, užívá si to, dívá se jak ničím sama sebe a všechny okolo, jak ničím vše co jsem kdy měla ráda, jak na to zapomínám, upadám, uvadám, cítím se strašně. Teď se mohu jenom tázat hvězd na nebi, které ovšem dneska nejsou vidět, proč jsem to nechala zajít tak daleko? Má ruka krvácí, mé oči krvácí, srdce? To už dávno nemám, nepatrně se vytratilo při první příležitosti, jak bych jich měla přežít stovky? Dneska nebe pláče, je smutný den. Můj anděl se opíjí a snaží se zabít beze mě, mému inkoustovému anděli je konec, proč jen musí být? Odešel spát a nechal mě tu, zase samotnou. Nechala mě tu a v klidu si spí, mám strach. Jediné co poslední dobou cítím je strach, ale o co? O ni nebo o sebe? Nebo je to úplně jiný druh strachu? Zatraceně už se v tom ztrácíš Jun, měla by jsi skutečně vyhledat odbornou pomoc, tak ti přece každý radí, jsi ta nejhorší, nejhnusnější, neodpornější, sama to přeci víš. Už dávno jsi se s tím smířila, tak proč se pořád snažím přizpůsobit druhým? Vyser se na ně.Vyser se na ně všechny, nepotřebuješ je k životu, toužím přeci umřít, nezapomněla jsi na to? ... Chci skutečně usnout věčným spánkem. Zítra se vrací můj kat, bude to rychlí proces, ani to nebude bolet. Jun jsi marná, dokonce i Rina jsi zabila, ty chladnokrevná svině toužící po vlastní krvi, zhyň a smaž se v pekle ty děvko. Bereš si všechno, nenávidíš se a pořád se snažíš vypadat důvěryhodně, vzdej to, nikdy jsi na to neměla. Každý přece chce aby jsi zdechla, tak jim prokaž laskavost, ale vezmi mě sebou, prosím...
A nikdo, nikdo na tebe nepočká, zemřeš sama...
Ach... jak smutný je tento večer, nebo ráno? Na tom nezáleží, všemu utrpení bude brzy konec.
Nebudeme tě postrádat.
Když není nic k víře, když není nikdo k důvěře...Zavři své srdce zachovej tento pocit v sobě!
